Rallye Světlá 2011 – jak to vidím já, navigátorka

RÁNO

Je sobota 06:30 a já se (bohužel ne v důsledku přemíry spánku, nýbrž za zvonění budíku) budím s kručením v žaludku. Za normálních okolností bych se v procesu probouzení ráda konejšila myšlenkami na různé lahůdky, ale jako správná a především minulými zkušenostmi potrápená navigátorka je rychle zaženu s heslem: radši být hladová než poblitá :). Humor mě však neopouští, a tak svižně vyskakuji z lůžka, rychle provedu ranní nezbytné úkony a už se řítím rozesmátá a plná očekávání na úvodní předzávodovou rozpravu s posádkami.

V SERVIS ZÓNĚ PŘED PRVNÍM PRŮJEZDEM

Ačkoliv na den hlásí až 27 stupňů, ráno je mi neskutečná klendra, takže mou hlavní starostí je zjistit, jestli se mi pod kombinézu podaří nacpat jenom tričko s dlouhým rukávem nebo svetr. Fakt, že kombinézu jsem si těsně před závodem nechala zúžit, abych v ní vypadala víc šik, mi nyní přijde poněkud stupidní… Vítězí tedy rozum a svetr pod kombinézu nacpu i s rizikem, že v ní budu vypadat jako tlačenka.

PŘED STARTEM DO RZ 1

Jsem opravdu nervózní, víc než při minulém závodě.

PŘED STARTEM DO RZ 2 a 3

Už je to mnohem lepší a – huráááá, hladovka funguje, není mi špatně!!! Závod si začínám opravdu užívat a místo žaludečních trablů (jako minule) se soustředím na navigaci a seč můžu, snažím se být dobrou navigátorkou.

V SERVIS ZÓNĚ PŘED DRUHÝM PRŮJEZDEM

Je mi horko, svetr odhazuju a jsem za frajerku :).

…………………………..

PRŮJEZD RZ 5

Mám pocit, že všechno jde bezvadně. Michal řídí skvěle, já se v navigaci opravdu zlepšuji a párkrát se mi dokonce podaří nahlásit zatáčku dříve než po jejím průjezdu :). No, někdy tedy pro změnu až příliš brzy, ale to se přece časem poddá, ne? 🙂 Z mírného pocitu euforie mě však rychle vyléčí strom, který míjíme opravdu těsně…

V SERVISNÍ ZÓNĚ PŘED POSLEDNÍM PRŮJEZDEM

Mám fakt hroznej hlad a začínám se cítit celkově slabá, ale čeká mě ještě jedno kolo, takže se trošku napiju a s pozitivním přístupem nasedám do auta.

RZ 7 až 9

Navigace by se mohla stát mým koníčkem,  nebýt toho ukrutného hladu, ze kterého mi je čím dál víc blbě. Někde se stala chyba, sakra! Ta hladovka je sice dobrá, ale zřejmě počítá s kratším závodem.

SERVISNÍ ZÓNA PO SKONČENÍ ZÁVODU

Jsem opravdu šťastná. Přežila jsem džípa a psa na trati, výlet do pole těsně kolem stromu, navigaci poslepu díky otevřené kapličce v autě i téměř dvanáctihodinovou hladovku. Gulášovka s chlebem ze stánku mi přijde jako exkluzivní chuťovka v luxusní restauraci a svého muže miluji ještě víc za to, že zatím netouží jezdit 24h závod v Le Mans.

……………………………….

DEN POTÉ

Po shlédnutí prvních fotek a videí mě nějak svrbí celé tělo – proč ta sezóna už končí? Já chci jet zasééééééééééééé! 🙂

Tags: soutěže