Závodních 220 km RZ, 4 500 km cestování, týden z domova, několik zmizelých platů a úspěšné dojetí do cíle v roli předjezdce. Splnil se nám dlouholetý sen – startovat na zimním závodě a zažít jízdu na velkých hrotech v závodním autě.
Původní plán startovat ve dvou autech – Lancer pana Učitele a Kopáje s WRC – se bohužel nepodařilo zrealizovat. Lancer měl nejspíš nějaký zenový moment, protože „nemít elektriku“ byl jeho způsob, jak nám říct, že prostě potřebuje víc klidu. Naštěstí alespoň s WRC jsme jet mohli. Mnohaměsíční přípravy, úpravy auta, sbírání náhradních dílů, bezesné noci a tréninky na sněhu se ukázaly jako správná volba. Když auto zvládlo celou rallye bez jediné závady, začali jsme mít podezření, jestli jsme místo oleje nenalili do motoru zázračný lektvar od babičky.
Showtime
Celá tahle šou by nešla bez velkého plánování, příprav, kontrol, telefonování a geniálních nápadů pana Učitele. Pak tu byl pan Kovárna – muž, co zvládne otočit světem, svým klíčem, ale zejména ručníkem! A náš support team? Zásobovatel a mechanik Honzík, co zvládne spravit cokoliv, pokud k tomu má dost šroubů a klobás. A Ondřej? No, kdyby se rallye hodnotila podle svačinových pauz, piv a rumu, tak máme pohár jistý. Obrovská podpora a tolerance našich rodin byla tou největší vzpruhou na cestě. A pak tu byl pan Kaktus, který svou práci zvládl dokonale – i přes tu maličkost, o které mluvit nebudeme… myslím tu, kdy před startem poslední RZ vytvořil v autě natolik příjemné prostředí, že jsme pak pár kilometrů větrali víc, než je obvyklé.
Průběh rallye
Celá rallye měla 14 RZ, některé se projížděly jednou, jiné dvakrát. Jedna z nich byla noční, což bývá super, pokud si ovšem před startem zapnete světla. Na 30km RZ chyběla fyzička. Na 20km RZ už jsem měl pocit, že volant váží asi tak stejně jako motor. A tisíce zatáček, které jsme museli napsat a jet podle rozpisu, byly pořádný výzvou. Některé RZ překonávaly několik kopců a údolí, což znamenalo, že se povrch měnil asi pětkrát během jedné zkoušky. Grip byl většinou buď ledový, nebo – překvapení – taky ledový, ale pokaždé jinak.
Na cílovou rampu jsme s druhým časem celkově dojeli ve skutečně poklidném tempu, bez rizika a bez jediné krizovky. No dobře, pokud nepočítáme ten moment, kdy jsem si na jedné RZ uvědomil, že moje svačina zůstala v depu.
V hlavě i srdci mi zůstává velký zážitek a velká úcta ke kamarádům a rodině, kteří mi umožnili toto všechno zažít. Jo, a taky ke všem zmrzlým fanouškům u trati – jste neuvěřitelný!
Atmosféru závodu si můžete užít díky fotografům https://www.instagram.com/attilaszabo.photographer/ a https://www.instagram.com/sebastian_armand/; díky pánové.























