Rallye Posázaví je za námi a jsme na výsost spokojeni s průběhem soutěže, která se vydařila od A až do Z. Soutěž se odehrávala v nádherném prostředí okolních vesnic a městeček Havlíčkova Brodu. Svým charakterem byla, jako většina soutěží VP, rychlejší s některými až „náletovými“ místy. Adrenalinu jsme tedy zažili dost a dost :-).
Výcuc
- Poprvé budeme řídit Subaru Impreza WRC spec. Nakupka Rallye
- Poprvé pojedeme na závodní pneu – slik
- Vše dobře dopadlo, vše fungovalo a my dojeli zdárně do cíle
Nejprve musím poděkovat za obrovskou péči servisního týmu, který nám udělal fantastické zázemí, komfortní servis a my se mohli plně věnovat přípravě na závod a pak závod samotný.
Do servisní zóny jsme přijeli s manželkou v brzkých hodinách pátečního dne a po administrativní přejímce jsme začali studovat jednotlivé RZ. Tentokrát nám to šlo opravdu dobře a již v 13:30 hodin jsme měli vše hotové a jeli na oběd do Havlíčkobrodské „italské“ restaurace Piombino. Bohužel se nám potvrdilo, že restaurace v prvním patře nebývají zrovna TOPkou.
Auto se dodělávalo do opravdu poslední minuty před uzávěrkou technických přejímek, protože nás trápily nějaké problémy s poloosami. Celých 5 minut před limitem jsme to ale nakonec stihli (kontról technik mistr byl naštěstí po dlouhém dni již mírně unaven, takže když na něj Vlašimák vychrlil, co všechno v autě teprve budeme v noci přidělávat, jen mávl rukou a pustil nás do závodu).
Z dokončení přestavby těsně před závodem vyplývala malá nepříjemnost, a to ta, že jsem se autem po mnohaměsíční přestavbě prakticky nesvezl, takže jsme neměli představu o ovladatelnosti auta. Fakt, že poprvé v životě pojedeme silníční RZ na závodní pneu – sliku, nás také moc klidný nenechávala.
Sobotní ráno – probouzím se v 5 hodin a po večerním vínu, pivu a trnkách mě doooost bolí hlava, ale protože jsme šli svědomitě brzy spát, tak se z ranní opice dostávám parádním turkem od Míly – DĚKUJI!
Do první RZ vjíždíme s velkou opatrností a nechápu, jak ja možné, že auto je tak neskutečně dobře ovladatelné a čitelné. V druhé RZ nám vypadává hadice intercooleru a auto má maximálku cca 140 z kopce, opravuju na přejezdu a jedeme na třetí RZ, kde po startu opět vypadává hadice a auto nejede. Bohužel tyto dva výpadky nás v součtu stojí zhoršení času o cca 40 sekund. Na konci třetí RZ dojíždíme posádku 23 Zenker-Bernas, která nás cca 800 m nechává jet na úzké silnici za nimi rychlostí pouze 80-100 km/h – díky, aspoň byl první průjezd v alejí stromů velice bezpečný :-).
Následuje první servis a Pavel s Michalem opravují a kontrolují vše. Kovárna přivazuje intercooler k sání a jedeme dál. Další průjezdy jsou úžasným zážitkem a vychutnáváme si každé metry, kdy můžeme jet v tak nádherném autě. Ze závodního sliku mám velikánský respekt a nepouštím se do žádných ostrých zatáček, nikde zatáčku nedržíme pod plynem a zkrátka bezpečně projíždíme celou soutěž bez jediného problému či nebezpečí.
Z výsledného celkového 5tého místa jsem dost překvapen, protože bych očekával pozici někde kolem 20tého místa. Už se obrovsky těšíme na další soutěž, kterou je Rallye Radouň, tentokrát z poháru AutoDesignCup.
Děkovací okénko: děkuji manželce za podporu, pomoc, trpělivost, ochotu, překonávání se!!!
Video doplním začátkem týdne, až se mi tu vše sejde…
Vůbec ten nejlepší fanoušek 🙂
Video z RZ4
