Dvoudenní Radouň je pro mě srdeční záležitost a na závod se těším celý rok. Letošní ročník velkou část startovního pole zastavil na RZ se šotolinou, která by byla vhodná možná tak pro traktory, ale ne pro rallye speciály nastavené na asfalt. I když jsme tuto vložku zcela vypustili a šotolinu jeli doslova krokem, šotolina s dírami a obrovskými kusy asfaltu poškodila auto a museli jsme odstoupit.
Na Radouň jsme měli perfektně připravené auto od pana Učitele. Navigátor, „nováček“ Alda Steklík, se už velmi dobře ve své funkci zabydlel a po celou dobu odváděl bezchybnou práci. Zázemí s party-fans, se ženou s dětmi za zády si člověk už jen tak sní ve svých představách o závodě. Vzdálenou podporu od paní Olomoucové bych ocenil zlatou medailí! Musím také hodně poděkovat Steklounovi, Tatíkovi, který na nás pečlivě dohlížel a byl vždy nablízku, když bylo dobře i když nebylo. Díky vám všem za boží program v depu i jeho okolí.
Velkým zážitkem pro všechny v depu byla bouře, kdy jsme si připadali jak v boji s přírodou, kterou jsme my tentokrát vyhráli a stany udrželi.
Závod byl v celém startovním poli ovlivněn výše popsanou RZ1 s rozmlácenou šotolinou. Druhá RZ nám vyšla čistě a hned tam byl druhý čas celkově – z toho mám radost. Po servisu jsme jeli opět tyto dvě vložky a následovalo odstoupení. Velké přípravy a bohužel rychlý konec. I taková je rallye a nezbývá, než se oklepat a připravit se na další závod.
Dalším závodem jsou „domácí“ Železné hory, kde snad již pojedeme v kompletní sestavě aut Autosport-Gajar (Joza, Gajar, Kopáček), co pane Gajáááár?
Díky všem organizátorům za možnost startovat v rallye i přes obtíže, které s pořádáním rallye máte. Současně vás prosím a žádám, nezařazujte takto rozbité úseky, součet škody na autech ve startovním poli jsou ve statisících, možná milionech.
